|
IC. Juanita Rubelit
Janička
byla moje
nejmilejší kočka.
Opustila mě
v listopadu 2009 v 6 letech a je mi po ní stále velice
smutno.
Byla to
typická tvrdohlavá, ale neskonale milá siamka, se kterou
jsme měly opravdu velmi úzký vztah.
Takových
koček má člověk jen několik za život.
Janička
odchovala pouze jedno jediné kotě, o to větší mi dělala
radost ona sama.
Kdykoli
vidím na výstavě černou siamskou želvu, je mi jasné, že
musím nějakou nutně zase mít.
To je můj
nejbližší chovatelský plán. Rodiče už mám vybrané...
P. Yorik Siakat
Yorik byl jedno z mých koťat, s nimiž jsem se nedokázala
rozloučit.
Narodil se
1. ledna 1995.
Jako
čtyřměsíčního jsem ho prodala a za dva dny se mi vrátil
se zlomeninou stehenní kosti.
Následovaly
operace, pooperační komplikace ...
Když byl
Yorik fit, už mě nic nemohlo přimět prodat ho podruhé.
Prožil u nás
dlouhý a pěkný život.
Byl stejně
milý a přítulný jako jeho dědeček - Linton Siakat, můj
dlouholetý chovný kocour – také jeden z těch
nezapomenutelných.
Ale to už je
hodně dávno. Linton se narodil v roce 1978.
FIN* GIC Delicatin Yellow Lemon Tree
Coralia
Red Siakat
San Chu-Leeś
Yenever
NAŠE DOMÁCÍ KOČIČKY:
Eliška
Opustila nás v necelých 17 letech v březnu 2019
|
 |
domácí kočka, kterou jsme našli v roce 2002
jako asi sedmitýdenní koťátko v lese u
odpočívadla poblíž Lysé nad Labem.
Zoufale plakala a vše nasvědčovalo tomu, že
jí někdo vysadil z auta.
Držela se mně jako klíště, sídlila mi cestou
především za krkem a na hlavě a to jí
vydrželo do dneška.
Přestože jsem původně plánovala, že Elišku
někomu hodnému daruji, ihned jsem si to
rozmyslela, jak jsem poznala její povahu.
Je velice (někdy až moc) chytrá a podnikavá.
Do dneška je hravá a velice na mně závislá.
Ostatním kočkám vládně ráznou packou
(doslova) a někdy – vlastně často – vládne i
nám lidem včetně návštěv.
Přesto je to ta nejmilejší a nejmazlivější
kočička, kterou si lze představit. Je to
prostě úžasná šelma.
|
Madlenka
naše jediná dlouhosrstá kočka, narozená
v roce 2007, kočička
domácí, i když nápadně připomíná sibiřku.
Madlenka byla dárek od mojí kamarádky a
jméno dostala po sibiřské kočičce,
kterou mi můj kamarád – chovatel -
nechtěl prodat, protože jí nutně
potřeboval do svého chovného programu.
Matka Madlenky je obyčejná krátkosrstá
kočička a tatínek je neznámý.
Splnila jsem si tak sen, mít k siamkám a
orientálkám také jednu dlouhosrstou
kočku.
Madlenka
byla něžná princezna, která se
uměla krásně předvádět a byla si své krásy
moc dobře vědoma. |
